Kdybych byl čápem

Kdybych byl čápem, nepředstavoval bych se písmenky, ale zvučným klapáním zobáku. Jenže jsem se nenarodil vysoko na komíně, ale jako většina ostatních-v porodnici. Tam mi dali jméno Lubor a příjmení Křížek. Nikdy jsem nevěřil, že mne rodičům přinesl čáp, přesto mě ti obrovští ptáci učarovali. A tak se dnes zaměřuji na pozorování velice plachých čápů černých a orlů mořských.

Fascinují mě ale všichni ptáci. To, jak jsou volní a mohou si létat, kam se jim zalíbí. Ale i jejich svět má své zákony. To jsem si uvědomil, když jsem jako třináctiletý vylezl na smrk s krahujčím hnízdem. Od té doby jsem pokořil stovky stromů s jedinou myšlenkou-dostat se k ptákům, kteří na nich hnízdí, abych jim mohl pomoci a pozorovat je. Ty malé opelichané kuličky v hnízdě občas vychovává pouze jeden rodič, nebo se tam s krmením už nevrátil žádný. Což mne přivedlo k rozhodnutí ptákům pomáhat.

Rukama mi už prošlo více než 1000 mláďat, která nebyla vždy sirotky, ale nemuselo to dobře dopadnout, kdybych hnízdo nezajistil proti pádu nebo dokonce nepostavil nové. Bezpočet ptáků jsem též pomohl okroužkovat, což dává nám ornitologům možnost sledovat jejich životní dráhu, lety do teplých krajů i občasné „úlety“. A také si potvrdit, že se třeba vrátili tam, kde vyrostli, aby přivedli na svět další generaci.

Až se příště podíváte k obloze, povšimněte si nejen mávajících křídel, ale zaměřte se i na koruny stromů. V noci přes jejich košaté siluety hleďte ještě dál-zda v obrovském hejnu hvězd najdete mlhovinu labutě či pelikána, či souhvězdí orla. Nebo lásku a fascinaci k ptactvu ,kterou jsem „tam nahoře“ našel i já.

podpis_luborkrizek