Začátkem října jsem na hájovně přivítal skupinu skautů-Světlušky. Pod vedením Pavly Stehlíkové přišly z Kosovy Hory i přes sychravější počasí, kterého se samozřejmě nezalekly. Že jsem vybral z žádostí o přednášku právě je, byla skvělá volba. Nejen, že si užívaly výlet a povídání, ale ještě mi aktivně pomohly s přípravou jednoho hnízda pro černé čápy. Za to jim patří velký dík. Společně jsme vypletli lem na ocelové konstrukci, kterou jsem nechal v předchozích dnech svařit. Hnízdo je určené na místo, kde pod „originálem“ uschla borovice a dle mých odhadů co nevidět spadne. Aby se předešlo pádu hnízda i s mláďaty, či vejci, dojde k instalaci právě této nové konstrukce.
Na výplet hnízda jsme použili proutí z vrby, kterou jsem zasadil u rybníka před 7 lety. Její proutí už je na hnízdech černých a bílých čápů a také mořských orlů.
Zde jsme si ukazovali jak vypadá zajištěné hnízdo s mláďaty, které jsem dělal v době, kdy ještě každá ze Světlušek chodila takzvaně po houbách :-).
Mimo čápů jsem také vyprávěl, jak jsem dříve instaloval budky pro poštolky. Jednu „poštolčí“ budku jsme vytáhli ze stodoly a na ní byla zazimovaná babočka, kterou skauti s jistotou poznali. Dodnes vzpomínám na výstavu makro fotografií, kterou jsem navštívil v centru Ochrany fauny ve Voticích. Motýlí křídla tak, jak jsem je ještě nikdy neviděl. Každá fotka jako fascinující dílo toho nejsvětovějšího umělce-přírody. Doporučuji dohledat…
Dcera Rozálie občerstvila dary zahrady všechny včetně fotografky Petry a společným fotem jsme se po pár hodinách rozloučili.
Chuť na podobné návštěvy nám trochu kazí problémy s bydlením, které se mé rodiny stále osobně dotýkají, ale nakonec jsem byl moc rád, jelikož se člověk krásně odreaguje s myšlenkou, že třeba u budoucí generace zasel další semínka nadšení směrem k přírodě.
V dalším příspěvku bude neveselá zpráva o úmrtí mláďat čápů bílých. Dlouho jsem zvažoval, zda o nich vůbec napíši. Příběh potvrzuje, že někdy méně je více a také, že není na místě si vytvářet domněnky.