Blog

„Pan čáp Fénix.“

Silná bouře srazila v noci  z komína jedno ze čtyř mláďat. Vrátil jsem mládě zpět, ale snažili se ho zabít. Více jak měsíc se mnou strávilo na hájovně, kde jsme si dávali ryby a učili se lovit :-). Za pár týdnů se dostalo do kondice a naučilo létat. Čáp navštívil řadu zemí, zimoval v Itálii a po čtyřech letech se vrátil do Čech.

Ale vše pěkně popořádku. Kde hnízdí a jak se mu daří, čtěte níže.

 

Kromě černých čápů, dokážou silné letní bouřky občas potrápit i čápy bílé. Taková bouřka srazila v noci (v roce 2018) z komína v Kosově Hoře (hnízdo jsem dělal v roce 2007) jedno ze tří mláďat. Druhý den odpoledne, když jsem byl zrovna cvičit, mi volali lidé, že stojí promočené pod komínem v potoce. Nebylo těžké ho odchytit. Sice bylo mládě vzletné jen částečně, ale díky plnému opeření dokázalo vcelku dobře doplachtit a nezabilo se tak pádem z třiceti metrů.

Mláděti jsme zkontrolovali křídla a ještě ten den vrátil na střechu pod komínem. Druhý den bylo opět na zemi, tak se celá akce opakovala. Třetí den jsem využil toho, že dva sourozenci již létali a v době kdy byli mimo hnízdo, jsem vylezl na komín a třetího „odpadlíka“ vrátil na hnízdo. Během chvíle se sourozenci vrátili i s rodiči, kteří opakovaně nakrmili všechny hladové krky. Po pár hodinách se zdálo, že je vše v pořádku, celá věc je vyřešena, tak jsem vyrazil ku domovu.

Večer mi to nějak nedalo a jel jsem se na místo podívat. Během chvíle jsem natočil scénu, jak se jeden ze sourozenců snaží navrátilce vytlačit z hnízda a zobákem mu útočí cíleně do oblasti hlavy a krku, tak jak to můžeme vidět u dospělých čápů, když obsazují hnízda a jsou napadeni cizími čápy. Tyto vnitrodruhové souboje nejsou nic neobvyklého a někdy se i stane, že pár přijde o snůšku vajec, nebo dojde ke zranění, či dokonce úmrtí. Ale u mláděte mě to trochu překvapilo. Po 3 dnech mimo hnízdo brali sourozence jako vetřelce. Za další hodinu se vše sice uklidnilo, druhý den bylo vše také v pořádku, rodiče ještě krmili, ale za 4 dny volal starosta Martin Krameš, že dospělí čápi jsou pryč i se dvěma sourozenci a „odpadlík“ jim chodí malátně po zahradě.

Mládě jsem tedy opět odchytil a dovezl na hájovnu, kde jsem v předchozích letech vytvořil ideální podmínky pro obojživelníky, ptáky a další živočichy. Záchranné stanice to zde občas využívají pro vypouštění vyléčených ptáků. Pana čápa, jak jsme mu doma začali říkat, jsme vypustili mezi tůně, dojel jsem koupit dva kýble ryb na místní sádky, vytvořil na hladině rybníka dřevěnou plošinu pro nocování (aby ho hned v noci nechytla všudypřítomná liška) a poprvé nakrmil. Ani nevím jak se mi s ním podařilo domluvit, ale na plošinu si vlezl celkem dobrovolně.

Po pár dnech jsme si na sebe zvykli. Nebylo cílem ho ochočit, ale již po pár dnech se tak stejně trochu stalo, protože člověku prostě přirostl k srdci. Chápete-v povaze člověka je mít nějaké to domácí zvířátko a neřešíte kolik to stojí času apod. 🙂 Primárně zajištuji hnízda proti pádu černým čápům a s většinou mláďat se již nikdy nestřetnu, tak to pro mě bylo jisté zpestření a poznání. O čem mluvím, to dobře ví všichni nadšenci, kteří dnem i nocí pečují o zraněné živočichy v záchranných stanicích… Nezbylo než doufat, že ho to v budoucím životě nijak neohrozí. Že to bude právě naopak, jsem tenkrát ještě netušil. Chodili jsme spolu na louku lovit kobylky a myši, večer dostal příkrm v podobě ryb a na noc se poslušně vracel na své bezpečné místečko na rybníce.

Po dvaceti dnech v domácí péči se Pan čáp „odpadlík“ dostal do kondice a poprvé se rozletěl. Zvládl cca 3 x 300 m. Byla to taková nádhera. Pozorovali jsme to s dcerou Rozálií v náruči, která byla v té době tříměsíční nemluvně 🙂 a naší fenkou Lilly. Let byl nejistý a jistě namáhavý. Bylo vidět, že ještě neumí využívat teplých stoupavých proudů a vše má ještě před sebou. 

V té době nám přivezli na vypuštění  mládě černého čápa, ze záchranné stanice. Bylo také poměrně krotké a přestože létalo perfektně, prostředí a přísun ryb se mu evidentně líbil. S bílým čápem si rozdělili místa na nocování :-). Černý vždy ráno odletěl a vracel se na noc. Zdržel se téměř týden, než na dobro odletěl. Dodnes o něm nepřišla jediná zpráva…

Jinak tomu bylo s naším Panem čápem. Po čtyřiceti dnech na hájovně byl čáp schopen vykroužit na obloze kilometrové vzdálenosti a nastal čas pro jeho odlet. Ještě nějakou dobu se zdržel ve vedlejší vesnici a zamířil zpět do blízkosti Kosovy Hory, kde nocoval pár dnů na posedu. Naposledy jsem mu dovezl ryby, poseděl v jeho blízkosti na kýblu a další den byl náš odchovanec pryč.

Trvalo to však jen dva měsíce a díky kroužku (YA792), kterým ho označil ornitolog Josef Veselý, jsme se dozvěděli, že Pan čáp chodí po louce v Rakousku, 185 km daleko, živ a zdráv :-). Jelikož byl poměrně krotký, šel kroužek dobře odečíst i amatérským fotografům a zpětná hlášení z kroužkovací stanice se začala kupit. Mezi ornitology se říkalo, že je to nějaký exhibicionista a na řadě míst si ho lidé oblíbili :-). V roce 2019 se ani jednou „nenahlásil“, ale na jaře 2020 se objevil opět v Rakousku a v prosinci téhož roku v Itálii, v oblasti Cavriago, Parma & Reggio n.Emilia, 626 km daleko, kde možná také zimoval (nelze potvrdit). V roce 2021 přišla řada hlášení o výskytu z okresu Tábor. Co mi ale udělalo největší radost bylo, když fotograf Petr Janeček potvrdil hnízdění nedaleko Jistebnice.

S dcerou Rozálií jsme se za ním již několikrát vydali a po čtyřech letech se opět setkali. Vyfotila nás u toho kamarádka Petra Kopková. Zachytila moment, kdy náš Pan čáp, co jako Fénix povstal z popela, zrovna přináší potravu svým třem mláďatům. Ta radost nejde napsat, to je jasné. 🙂 Ale díky Petře se mrkněte na pěkné fotky Pana čápa s novou generací mláďat. V těchto dnech (13.7.2022)  trénují křídla a brzy se také rozletí za vlastním životem.

Jsem šťastný, že se Panu čápovi tak daří a věřím, že si obsazené hnízdo s partnerem uhlídá pro další roky hnízdění. Držte jim se mnou palce a pokud se chcete nějak zapojit budu moc rád.

Z toho všeho vyplývá, že i z odpadlíka se může stát Fénix a má smysl dávat šanci. Proto patří velký dík všem záchranným stanicím pro volně žijící živočichy a v neposlední řadě všem amatérům/milovníkům přírody, kteří pomáhají vytvářet bohatou krajinu plnou života, protože jen ta nabídne vhodné podmínky pro život nejen čápům.

S díky Lubor Křížek

8 thoughts on “„Pan čáp Fénix.“

  1. Libuše napsal:

    Moc krásný příběh, děkujeme za sdílení i s fotkami.. myslím, že i vaše dcera bude navždycky milovat čápy, je to silné a nezapomenutelné.. ještě jednou díky! LB

  2. Jarmila napsal:

    Právě jsem tu úžasnou historii Pana čápa a toho úžasného člověka dočetla a nevěřícně koukám, jak nádherný tvoreček a chytrý je čáp.
    Obdiv 👍👏👏👏za tu záchranu , je vidět, že ten mladý muž je také Pan Člověk. Každý by to neudělal, neobětoval ten čas, péči ,
    Za sebe strašně moc děkuji, jsem také čápomil díky kamerám. Ale vyjeté pan zachránce a toho si velmi cením. Za Pana čápa Vám děkuji 😍

  3. Lenka Vesela napsal:

    Váš článek se nám moc líbil. Čápovi přejeme ať má na cestě životem jen štěstí. Babička Lenka a vnučka Anička Litomyšle .

  4. Marie Jirsová napsal:

    Krásný článek, krásné fotografie, vše co jste udělal pro Fénixe a stále děláte pro přírodu, vám bude vráceno. Rozárka na vás bude pyšná a bude vás milovat.Četla jsem to a byl to pro mě moc pěkný pocit. Máte pravdu, všechny záchranné stanice zasluhují poděkování a podporu. Letošní hnízdění Fénixe je radostná událost a velké štěstí, život čápů je také plný nástrah a snad bude mít štěstí stále.Děkuji za vyprávění a prosím o další zprávy o jeho nové rodině.

  5. Naďa Fraňková napsal:

    díky vám je o užitečného ptáka více.A také je na světě krásněji,Díky

  6. Ludmila Kučerová napsal:

    To bylo krásné vyprávění. Děkuji a přeji
    Panu Čápovi a jeho potomkům šťastný život a ať se vrací domů.

  7. Jiřina Zemanová napsal:

    Děkuji za krásné psaní . Opravdu jste skvělí a klobouk dolů že nám tady dáváte tak krásné příspěvky . je to tak krásně napsané až jsem uronila slzu . Opravdu moc krásné a záživné . Díky vaší pomoci je spousta zvířátek zachráněno . Kdyby takových lidí bylo více tak by i bylo více zvířátek naživu . Spousta jich vymírá a hrozí jim opravdové vymření. Hlavně život bez zvířat není životem . Nejen že je potřebujeme k lovu ale také k našemu žití . Umíte si představit že už nebudou existovat slepice krávy prasata a jeleni srnky a co takhle vlaštovky vrabčáky . 6e tady bude život bez zvěře. Umíte si to představit? já teda ne . Celý život jsem milovnice zvířat. Od dětství mám pejska a doma jsme měli ovce kozu . Rodiče dělali ve statku takže pásli jsme krávy chovali ovce stříhali vlnu ,chodili králíkům na pampelišku . Zkrátka už ve starověku ty zvířata žili a lidé je lovili a ochočovali . Proto nechápu jak se někteří lidé chovají k zvířátkům hnusně .Ubližují jim a někdy opravdu tak že mě to hlava nebere. Proč si chovatel koní vezme koně když je nemá čím živit . Není to vše zadarmo a pokud na to nemám tak do toho nejdu. Viděla jsme hodně vyzáblých koní , krav ale i ovcí a psů . Dokonce jsem byla svědkem množírny na kterou má zážitek na celý život a jela jsem domů tím že mi bylo špatně ještě dlouho . Miluji svého pejska je to náš člen rodiny a bereme ho tak . Má vše co potřebuje a hlavně tu lásku. Jsem milovnice papoušků také jsem je měla a když vám ho někdo prodá s tím že je z chovu perfektního a on vám pak umře a dáte mu všechno staráte se o něj milujete ho a najednou ráno není . Chovatel mi tvrdil že je zdraví a dokonce že zvyklí na lidi. Papoušek byl hrozně divoký bál se a pak když už jsem si ho pomálu ochočila tak jsem byla šťastná . Říkala jsem si tak budu mít miláčka který se dokonce i z kamarádil s pejskem . Byl zvyklí ráno že mu otevřu klec a on si lítal po bytě jak chtěl . No a bohužel po půl roce se stalo že jdu ráno otevřít klec a náš Kubíček nejevil známky života. Ihned jsem ho vzala a jela na veterinu . Bohužel tam se zjistilo že byl papoušek nemocný a zdegenerovaný . Hrozně moc jsme to špatně nesla a jelikož to je krátká doba tak to mám stále v sobě . Byl to náš další člen rodiny milovali jsme ho . Dokonce jsem mu koupila velkou klec aby měl prostor . Bohužel klec mi tady stojí a hrozně mi Kubíček chybí. Chci si koupit jiného papouška ale už si musím dát pozor od koho . Bohužel asi mám smůlu na koupi papoušků. Tak je takto jsme se chtěla podělit o pár slov a toho co jsem zažila a jak to vidím v dnešní době . Život je v této době jiný a hodně je to o sobeckosti , zlobě a nezájmu . Každopádně jsem se přesvědčila o tom jak peníze vládnou světem a kazí lidi a spousta lidí je bohužel zkazilo . Jsou zlí a závistivý . proto jsou lhostejný ke všemu a tím i k zvířátkům . Tímto se chci poklonit pánovi který se o ně stará a má k nim tak krásný vztah a dokonce k tomu vede i svou dceru . Moc si vás za to vážím a věřím že vztah k nim máte perfektní proto se nedivím když se i za vámi vrací. Přeji vám spoustu úspěchů a radosti při zachraňování . Děkuji za skvělí příspěvek .

  8. Marie napsal:

    I slza mi ukápla dojetím a radostí. Moc děkuji za Vás, za Vaši práci a srdce na správném místě. Ať se daří!

Napsat komentář: Libuše Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.