Dlouho jsem váhal, zda vůbec psát o této události, která se odehrála na hnízdě ve vesnici Višňová, protože je známo, že co si člověk přitahuje, to také pak žije. Tento příběh je takové štěstí v neštěstí a provází ho řada neznámých.
Začalo to v roce 2019. Čápi postavili (zkušební) hnízdo na komíně kotelny, která vytápí místní základní školu. Volal mi událost ornitolog a nevlastní otec v jedné osobě, Pepa Veselý se kterým dlouhá léta spolupracujeme. Pan starosta nás oslovil, zda bychom čápům i škole nějak pomohli. V zimě je třeba topit, aby školáčci nezmrzli a zároveň chtěli mít čápy na komíně.
Zhodnotili jsem situaci na místě a když v září téhož roku čapí pár hnízdo opustil (ten rok bez mladých), vrátil jsem se abych změřil na komíně míry pro kovovou konstrukci a zadal ji do výroby ke kamarádovi. Výrobu konstrukcí platím vždy z vlastních prostředků, ale tady obec Višňová nabídla k proplacení její výrobu i železo, což bylo super a patří jim dík… Bylo nutné konstrukci posunout nad komín tak, aby nové hnízdo nevadilo vyústění spalinové cesty, zároveň nezamezilo přístupu pro čištění komína a čápům se líbilo. Další technickou záležitostí bylo zamezit jim stavbu na komíně k čemuž posloužila dvě ocelová lanka, která zároveň kotví hnízdo.
Na fotografii níže jsou vidět zbytky materiálu z původního hnízda. Jejich část jsem použil na vyplnění konstrukce.
Během dne byla konstrukce nainstalována a hnízdo jsem si tak mohl darovat k zářijovým narozeninám :-).
V roce 2020 přiletěl na hnízdo jeden čáp. Hnízdění neproběhlo, ale díky místní paní, která bydlí naproti v domě jsme měli informace z první ruky.
Díky paní učitelce ze školy jsem se také dozvěděl, že vichřice vyfoukala z hnízda většinu materiálu, proto jsem se na místo opět vrátil a proutím vypletl konstrukci, aby působila pro ptáky co nejpřirozeněji. Zvyšuje to šanci na obsazení.
„Vtipné“ bylo, že se v roce 2021 ozvali Pepovi Veselému lidé, kteří se sháněli po číslech kroužků mláďat a tvrdili, že hnízdo ve Višňové postavili a dokonce na to prý získali peníze. Tomu jsem se zprvu zasmál, ale pak mi došlo, že to vtip nebyl. Kde tedy ony peníze skončily a kolik jich bylo nikdo neví, ale vím jistě, že já udělal vše pro čápy zdarma jako vždy a obec zaplatila železnou konstrukci. Chci věřit, že to celé bylo jen nedorozumění :-).
Štěstíčko se dostavilo na hnízdo začátkem roku 2022. Bylo dvojnásobné. Hnízdo totiž obsadil čapí pár a my si ho krásně vychutnali cestou do porodnice. Po hodině u hnízda, kdy jsem pořizoval záběry a fotky, se mě Janička zeptala, jak dlouho mi to ještě bude trvat, že už by fakt potřebovala jet rodit :-). Druhý den se nám narodila druhá holčička, Liliana.
Viděli jsme páření, klapání zobáky, menší souboj o uhájení hnízda s třetím čápem, no prostě všechnu krásu, co provází začátek vztahů :-).
Během týdne pár dostavil hnízdo nataháním silnějších větví na základ, drnů na zpevnění a jemný materiál pro hnízdní jamku. S mírným zpožděním tedy samice zasedla a začala snášet vejce.
Po pár týdnech se z vajec vylíhla dvě mláďata. Jedno z mláďat bylo však znatelně slabší, tak ho samice zabila a vyhodila z hnízda, což je u čápů přirozená věc. Jedná se o selekci slabších, nebo nemocných kusů, která vede k posilování populace z hlediska genetiky.
… Pepík je zkušený ornitolog a kroužkovatel již 40 let. Domluvili jsme se tedy, že na okroužkování přeživšího mláděte vyrazíme s ohledem na opožděné hnízdění později, začátkem července. Naplánoval jsem krátkou přednášku pro děti z místní školy na kterou již (bohužel) nedošlo. Asi deset dní před plánovaným kroužkováním mi volala znepokojená paní ředitelka školy, že se rodiče přeživšího mláděte nevrátili na hnízdo, na které někdo předchozí den vlezl. Jako první mě napadly děti. Později se ukázalo, že to byli „cizí“ kroužkovatelé… Mezi kroužkovateli existují jistá pravidla, která zde byla evidentně porušena a toto se (prý) považuje (minimálně) za drzou neslušnost… Rozhodl jsem se hned vyrazit na místo. Cestou jsem nabral Pepíka. V době příjezdu bylo mládě již 24 hodin bez potravy a vody a my začali zjišťovat co se stalo a jak mláděti pomoci. Prohledávali jsme sloupy el. vedení v celé obci a okolí, zda se na nich čapí rodiče nespálili, což je stále častou příčinou jejich úmrtí. Pomáhali nám při tom dobrovolníci Petra Kopková s přítelem. Vše bez výsledku. Mezitím jsem se domluvil s Pavlem Křížkem, předsedou nedaleké stanice Ochrany fauny ČR, že by v případně potřeby mládě ochotně přijali.
Naděje svitla po 28 hodinách, kdy se vrátil jeden dospělý… Celá akce tak skončila zdánlivě šťastně. Druhý den jsem dostal zprávu, že je dospělý na hnízdě.
Nicméně po týdnu volala kamarádka Péťa, že se na hnízdě již dva dny nic neděje. Dorazil jsem na místo a díky zapůjčenému dronu jsme zjistili, že je mládě po smrti.
Místním lidem to bylo líto stejně jako mě. Za 23 let lezení, jsem se s tím setkal jen párkrát. Jednou jsem našel 4 mrtvá mláďata černých čápů na hnízdě a také dodnes nevíme, co bylo příčinou úmrtí…
Zde jsme se ještě zpětně dozvěděli, že na místním rybníce došlo v tom samém týdnu k masivnímu úhynu ryb. Je tedy možné, že mládě dostalo špatnou potravu, ale s jistotou to nelze říci. Mrtvé mládě jsem sundal a došli jsme ho zakopat.
Co je tedy na tom všem pozitivní? Naší holčičce je v této době, kdy píši článek, již 8 měsíců, má se čile k světu… a na tomto hnízdě je ještě šance, že se čapí pár na jaře 2023 opět vrátí a na mé hnízdo nezanevře. Pomoci k tomu můžou i nově zbudované tůně a mokřad, do kterých jsme se pustili s majitelem pozemků panem Jirušem, Martinem Kyselou a realizační firmou. Shodou okolností je to nedaleko a v těchto dnech probíhají dokončovací práce, tak by se to čápům mohlo na jaře líbit.
Jak již víte, mou zálibou nejsou jen hnízda a ptáci, ale i tvorba pestřejší krajiny, protože jen ta dokáže nasytit nás i všechna divoká zvířata.
Foto: Petra Kopková
Díky pár statečným podporovatelům, kteří mou činnost pravidelně podporují i v této době, kdy má čím dál tím více lidí sotva na chleba. Cením si toho nesmírně! Díky.
V dalším příspěvku to bude veselejší. Ukáži vám stavbu dalšího hnízda pro černé čápy…